Milovat zevnitř

„Mám radost, když od tebe dostanu dárek. Zároveň po tobě nic nechci. Protože to, co mi dáváš, je, že můžu víc poznat sama sebe. Tak, jak bych bez tebe nemohla. Čím více se poznávám, tím se dostávám hlouběji k sobě a miluju své tělo. Tím silněji miluju tebe. Tak moc tě cítím. Chci ti dát své objetí.“ To není citát z internetu ale rozhovor s partnerkou, který jsme vedli včera. 

Zdá se vám divné, že je možné s někým být a nic po něm nechtít? Tak právě pro vás je tento článek.

Nic nechtít?

Vždycky něco chceme. Třeba jíst, spát. Nebo se s partnerem milovat. Když partnera nechceme měnit a nic po něm nechceme, vytváříme prostor pro svobodu a lásku ve vztahu. Nestačí si to jen říct a chvíli to dělat. Je potřeba to tak cítit uvnitř sebe a být s tím v souladu. K tomu je dlouhá cesta. 

Začíná tím, že spolu mluvíme o tom, co nám na druhém vadí. To, co cítíme nepotlačujeme. Zároveň se k partnerovi neobracíme s tím, že za to může, ale jsme si vědomi toho, že je to o nás.  Protože co nám na partnerovi vadí je právě to, na čem u sebe můžeme pracovat. 

Když chlastá, tak to přece není o mně

Je to o nás. Víc, než si myslíme. Když někdo chlastá a my jsme s ním ve vztahu, je to o nás. Minimálně v tom, že jsme si ho vybrali a že s ním zůstáváme. Jsme schopní opustit věci, činnosti a lidi, kteří jsou pro nás toxičtí? Nebo lidi, se kterými je nám hůře než bez nich? Jak to ale souvisí s tím milovat zevnitř? Když žijeme život a partnerství, kde obracíme svou pozornost k sobě, rosteme. Roste naše poznání sebe sama a naše láska k sobě. Můžeme se skutečně přijmout. Je to jako chodit do přírody a poznávat její krásu. Čím více jsme v přírodě zažili, tím více ji můžeme milovat. 

Dávám se ti celá

I když po partnerovi nic nechci, můžu mu něco dát. Třeba sebe. „Dávám se ti celá. Dělej si se mnou, co chceš.“ Ano, i to jsem od partnerky slyšel a žijeme to oba. Tohle je pro mnoho lidí nepochopitelné. Jedna diskutující pod můj podobný příspěvek o sexu napsala: „Přece nemůžu dovolit partnerovi, ať si se mnou dělá to, co chce. Když do mne strčí prsty, je to v pohodě. Ale co když do mě bude chtít strčit celou ruku?“ No, tady přichází na řadu citlivost.

Čtěte také: Proč ubližujeme těm, které milujeme

Cítím tě v sobě

Tuhle větu slyším od partnerky často. Pokaždé můžu cítit, že tomu tak skutečně je. Nemusím nad tím uvažovat, protože bych stejně k ničemu nedošel. Rozum tady nestačí. Ale můžu to cítit ve svém těle. Také můžu cítit ji, když se jí dotknu. Funguje to i na dálku. Propojení je hlubší. Tak hluboké, že přesně ví, co v danou chvíli cítím. Ještě předtím, než si to uvědomím já. Díky tomu se můžeme úplně otevřít před tím druhým.  Ukázat bez obav svou zranitelnost. Tedy dát se tomu druhému, ať si s námi dělá, co chce. 

Žít ze sebe

Ano, už se tam dostáváme. Když se svým partnerem přirozeně žijeme svou citlivost, zranitelnost a svobodu, vede nás to k tomu, nic po něm nechtít. Tím se nám zvětšuje hloubka prožitku vlastního života. Také se nám otevírá vnímání vlastního těla, ale i ostatních věcí. K nim může patřit vnímání energií v těle, vstupování do svého podvědomí a také jiných stavů vědomí. To nás naplňuje radostí a máme chuť svému partnerovi věci dávat. Třeba objetí.

Pokud i vás tato cesta volá – k sobě samému, pak vás můžou potěšit naše videa, která pro vás s partnerkou Kamilou budeme dávat do naší skupiny. Nebo se s námi potkejte na prožitkovém víkendovém workshopu, který pro vás v rámci Opravdového vztahu po prázdninách připravujeme.  Přejeme vám lásku zevnitř.

(Visited 1 945 times, 1 visits today)