Proč jsou muži nevěrní a ženy pláčou

Provokativní článek o tom, co často stojí za nevěrou a jak se s tím dá pracovat tak, abyste nepohřbili svoje štěstí společně s partnerovým záletem.

Velmi dobře si uvědomuji, že jsem si vzal na paškál ožehavé téma a k tomu použil v titulku ošklivou generalizaci, která naznačuje, že nevěra se týká mužů a ženy tím, chuděrky, náležitě trpí. Napsal jsem to tak záměrně, protože se velmi často setkávám právě s takovýmto pohledem na věc. Jenže je to právě tento postoj, který budu v článku atakovat. Tak se nechte pohltit.

Na začátek si dovolím uvést fakta a možná některým z vás zbořit pečlivě stavěnou bábovičku přesvědčení o tom, jak se věci ve vztazích mají. Tak pardon. Realita z rozhovorů s tisíci klientů ukazuje, že nevěra je stejně častá u žen jako u mužů. Rád bych tedy rovnou hodil do koše otřepaná klišé, že chlap je chodící rozsévač semene, kterému jde jenom o sex a ženská zase ta, co když už zahne, tak se zamiluje a pálí mosty.

Jsou to velmi zjednodušené pohledy na věc, které sice někdy platí, ale jindy vůbec ne. Takže – nevěry se dopouštějí jak muži, tak ženy. Důvody proto jsou různé. Já se v článku pokusím rozplést alespoň základní principy, které vám pomohou si vztah víc užívat, ať už nevěře čelíte anebo ne.

Jak si to ten hajzl mohl dovolit?

Nedávno jsem se na jedné víkendové akci potkal s holčinou. V nočním opojení, kde vždycky přijdou na přetřas vztahy, všem vyprávěla příběh o tom, jak byl její otec nevěrný její matce. Nadšeně líčila, jak ho její matka ztloukla bičem na koně a když se s ní chtěl po pár měsících usmířit, cituji: Nachcala mu do vany, ve které se vykoupal a dala mu sníst prošlou majonézu, takže mu bylo blbě.

Možná si říkáte, že je to trošku silné. Nebo si naopak říkáte, že se tahle ženská libově pomstila chlapovi, který jí ublížil. Já jsem se při vyprávění tohoto příběhu zarazil. Vidím v tom totiž příběh ženy, které někdo pošlapal srdce. Ranil její city a ona teď běsní jako tříhlavá saň a mstí se. Budiž, jsou různé způsoby, jak ventilovat emoční zranění. Nechci umenšovat něčí bolest, kterou může nevěra způsobit. V tomto příkladu ze života se ale zrcadlí základní chyba v uvažování o nevěře.

Viník je vždy nevěrník – nebo ne?

Žena se v tomto případě mstila partnerovi, který udělal chybu. A to je velmi častý, ale naprosto mylný pohled na věc. Když dojde na krizi ve vztahu, kterou často nevěra indikuje (ne vždy), ukážeme prstem na toho, kdo se jí dopustil. Tys to zkazil. Ty si zasloužíš potrestat. Ty jsi hajzl.

Tento velmi zjednodušený pohled na věc vynechává z partnerské rovnice celou jednu stranu. Vás. Podvedeného muže či podvedenou ženu. Nepříjemná pravda je, že pokud jste byli podvedeni, máte na tom stejný podíl jako ten, kdo vás podvedl. Krásných, rovných, padesát procent.

Je totiž velmi snadné se postavit do role oběti, zvlášť když vám srdce drásá bolest ze zrady. Je velmi snadné říct, že vy jste vztahu dávali všechno dobré a ten, kdo se dopustil nevěry, je najednou ten zlý. Tohle je velmi bolestivý scénář, který do budoucna vede pouze ke snížené důvěře ve vztahy (chlapům se nedá věřit apod.). Chtěl bych vás pozvat k novému pohledu na nevěru. K takovému, kde viník neexistuje.

Čtěte také: Správní chlapi už nejsou a ženský frčí na testosteronu

Co když viník neexistuje?

Osobně nemám rád hru na hledání viníka. Pokud ve vztahu nastane nevěra, je to záležitost, která se týká obou. Je to situace, se kterou se potřebuje vypořádat pár jako celek. Stejně jako když jeden partner přijde o práci anebo žena zjistí, že je těhotná. Vím, že je to drzé přirovnání, ale principielně je to hodně blízko.

On totiž muž, který vyrazil na zálety anebo žena, která se zabouchla někde jinde, si naplňuje potřeby, které mu/jí stávající vztah nedává. Jinými slovy, ve stávajícím vztahu oba partneři vytvářejí takové prostředí, které jednoho (anebo oba) z nich vede k tomu, že je náchylnější k tomu hledat štěstí i jinde. Oba partneři na tom mají stejný díl.

Pokud by měl být někdo něčím vinen, pak je to neschopnost tyto potřeby identifikovat, pojmenovat a přinést do společného hovoru. Nevěry by zásadním způsobem ubylo, kdyby partner uměl říct: „Zlato, topím se v povinnostech a ty po mně chceš pořád jenom další práci. Potřebuju nic nedělat a užívat si dobrodružství.“ Jenže to není tak snadné. Ale o tom v následující části.

To, co ve skutečnosti pohřbí váš vztah není nevěra, ale neschopnost vytvořit prostředí, ve kterém se dokážete bavit o čemkoliv.

Jak posílit vztah bez ohledu na nevěru

Moc bych si přál, abychom častěji měli odvahu mluvit o tom, co se u nás děje. Aby muž dokázal říct svojí ženě, že se mu líbí kolegyně v práci. Aby žena dokázala říct, že se asi zabouchla. Pokud vám to zní přitažené za vlasy, tak vězte, že to nejspíš jediný způsob, jak posilovat vztah. Mluvit otevřeně. Čelit situaci ve dvou. S důvěrou, že to ten druhý zvládne.

Jedině tímto způsobem totiž ukazujete zranitelnost, důvěru v druhou osobu a chuť situaci řešit společně. Když dokážete ze situace odebrat potřebu, aby někdo byl viník a někdo poraněný. Tehdy se můžou dít zázraky. Nejspíš vás to nepřekvapí, ale právě takovéto páry dokáží přestát i hodně těžké chvíle a vytvářet lásku, která přetrvá.

Čtěte také: Proč mé vztahy nevydrží

Co nám brání mluvit o tabu tématech?

Možná vám připadá nepředstavitelné, že byste s partnerem či partnerkou mluvili o tom, že se vám líbí někdo jiný. Proč? Odpovězte si sami, co vám brání. Z našich zkušeností je to nejčastěji strach. Strach z toho, že budete obviněni, parzekuováni, trestání. Strach z emoční reakce. Strach ze ztráty partnera, který vám dává jistotu a vytváří komfortní zónu.

Jenže tyhle strachy vedou přesně k tomu, že se v průběhu času budete oddalovat a neschopnost mluvit o tabu tématech povede k postupnému zániku vztahu. Třebas skrze nevěru, která je ale jen špičkou ledovce. To, co ve skutečnosti pohřbí váš vztah není nevěra, ale neschopnost vytvořit prostředí, ve kterém se dokážete bavit o čemkoliv.

Co vám vadí na nevěře partnera?

Provokativní otázka, což? Jenže odpověď na ni je extrémně důležitá. Když půjdete dostatečně do hloubky, objevíte poklad. Takový, který vám umožní žít naplněnější vztahy navždy. Lidé, kteří reagují na nevěru silně emočně a radikálně (jako třeba žena z příběhu na začátku) v sobě totiž nosí něco, co tyhle emoce jitří.

Z mých zkušeností jsou to často strachy. Strach, že nejsem dost dobrá. Strach, že budu sama. Strach, že mě vymění. Podobných strachů je milion. Bylo by velmi zjednodušující a zavádějící říct, že je to jenom jeden strach. Jedno ale vím jistě. Pokud se vám při pomyšlení na partnerovu nevěru otevírá kudla v kapse, jste to vy, kdo s tím potřebuje pracovat.

Tohle nastavení totiž vytváří pnutí. Neviditelný tlak, který právě často neumožňuje otevírat důležitá a palčivá témata. V jiných případech takto nejistá partnerka žárlí, kontroluje a svazuje. Muži samozřejmě taky. Hádejte, kam tohle vede. Asi tušíte, že právě tam, kam nechcete – do cizí ložnice.

Co nás může nevěra naučit?

Kolega Víťa napsal krásný článek o tom, že nevěra léčí. Dostali jsem smršť nenávistných komentářů, že jsme zvrhlíci a měli bychom se jít zavěsit na druhý konec provázku. Tak já to zkusím jinak. Nevěra nás učí. Učí nás, kde máme zdravě nastavenou komunikaci a kde ne. Učí nás, kde sami sebe blokujeme strachem a neumožňujeme sobě ani partnerovi milovat naplno.

Učí nás, jak přistupujeme ke vztahu. Jestli s láskou a porozuměním anebo skrze poraněné ego, které velí, že vítěz může být jen jeden. Myslím, že každého z nás učí něco jiného. Co to je, na to musíte přijít sami. Pokud jste si ale uvědomili, že máte v tomto směru silné emoce a strachy, kontaktujte nás. Pracujeme s těmito tématy běžně a pomůžeme i vám.

Děkuji za vaše pohledy a komentáře!

Honza

(Visited 2 660 times, 1 visits today)