Už jsem přece dospělej! Opravdu? 

Ve vlastním životě se cítíme skoro dospěle ve chvíli, kdy nám vydají občanku. Pak je to o kus lepší po osmnáctých narozeninách. Už můžu všechno, vím skoro všechno, kam se na mě hrabou rodiče. Postupně ale přichází realita.

Pro někoho dříve, pro někoho po vystudované vejšce. Čemu věříte o dospělosti? Jaká pro vás vlastně je a za co všechno se cítíte zodpovědní? 

Teď. Dejte si pár minutek na zauvažování prosím. 

Pro každého z nás znamená dospělost něco jiného. Záleží velmi na našem osobnostním nastavení. Někdo žije v přesvědčení, že dospělost bolí, je těžká a vážná. Pro druhého je svobodou a tvorbou všeho, co si přeje. Většina lidí se nachází zřejmě někde mezi tím. Nejdůležitější částí ovšem opravdu je, jak moc silně cítíme, že na dění kolem sebe máme vliv. 

,,V práci mě denně ždímou. Posledním hřebíčkem do rakve byla večer moje manželka, která mě sjela za nákup, který jsem zapomněl. Vezu se a neumím to zastavit.“ S těmito výroky a nářky se v praxi setkáváme často. Nezlehčuji je. Jen si na těchto příkladech uvědomuji zcela nejhlubší úroveň vlastní zodpovědnosti, kterou nemusíme na první pohledu vidět. 

Představte si tohoto muže. Petra. Sympatický chlap, který živí rodinu. Řekli byste zodpovědnost sama. Až na to, že je zodpovědný více k ostatním než k sobě samému. Pojďme společně projít pár oblastí dospělosti a vlastní zodpovědnosti, do kterých ještě nedozrál. 

Jsme zodpovědní za svou vlastní vnitřní energii. 

Jsme zodpovědní za míru energie, kterou vydáváme dnes a denně do světa. Ze sebe. Vnitřní energie a její rovnováha je z nadhledu opravdu to nejvíc naše. Naše energie odráží, jak kvalitní vztah máme k sobě samým. Věřte, že je jen a jen na nás, komu a čemu se rozhodneme naší energii věnovat. Pokud si této skutečnosti nejsme vědomi, večer řveme vyčerpáním na vlastní děti, které milujeme nejvíc na světě.

Petra povýšili. Je leaderem menšího obchodního týmu. Je povahou pracant, který si nestěžuje. Chce podávat výkony a přeje si, aby jeho snahu šéf viděl. Šéf vidí, ale také je pro něj velmi snadné očekávat časté přesčasy. Petr nikdy nedal přednost sobě, ani své rodině. Neozval se, nenastavil hranice. Jeho laskavosti zneužívají přátelé, protože Petr přece vždy přijel, vždy půjčil. A jeho žena se často zlobí, že s nimi tráví menšinu času a že z přetížení zapomíná na pro ni důležité věci. Třeba nákup. 

Proto Opravdový vztah pořádá workshop týkající se hranic a dovednosti říkat NE. Lidé kolem nás každou minutu zkouší překračovat naše hranice, vstupují do našeho prostoru. A my je necháváme. Proč? Protože se bojíme. On se urazí, jí to zraní.  Ano, možná. Volím s laskavostí sebe. 

Jsme zodpovědní za vztah k vlastnímu tělu. 

No jasný, řeknete si. To víme. Opravdu? Kouříme, chlastáme, na poslední orgasmus si každá druhá holka ani nemůže vzpomenout. Proč? K vnímání vlastního těla nejsme vedeni. A přitom je tak neuvěřitelně moudré, silné a dokonalé! Stojíme mu v cestě. Chemií, vlastními bloky, strachy, nevážíme si ho. Kdyby ano – co by se u vás změnilo? 

Pamatuji si slova Petra: ,,Terko, tohle jsem neviděl, nevnímal. Vždycky bylo něco urgentnějšího, důležitějšího, vždyť je každý den potřeba udělat milion povinností!“ Pil denně 6 káv, oběd nestíhal, při posledním výletě s rodinou se zadýchal v prvním kopci. 

Zdraví a síla těla není samozřejmostí. Často potřebujeme prožít až poslední úroveň, například rakovinu střev – abychom si vážili toho, že nám vše funguje tak, jak má. 

Jsme zodpovědní za reflexi toho, co se nám v životě děje. 

Důležitou složkou je zodpovědnost za to, do dávám do světa. Kvalitu, kterou dávám do vztahů, co dávám lidem, co a kolik dávám dětem, v zaměstnání, komunitě a společnosti. Víte ale, co v tom celém hraje nejdůležitější roli? 

Jak moc jsme citliví a vnímaví k obsahu, který se nám v životě děje. Především jsme zodpovědní za to, co se nám v životě opakuje. Fakt. To je jen a jen naše. A jako třešničku na dortu vnímejme vlastní reakce a co pro to děláme. Pokud si vybíráte opakovaně muže, na které není spoleh nebo vás podvádí, je to vaše. Pokud si volíte ženy, které jsou hysterické ještě víc než vaše matka, je to také vaše. Což je ale ve finále skvělá zpráva! 

Tady totiž začíná opravdová životní legrace a progres. Zodpovědnost za vlastní život a dospělost můžeme popsat totiž také následovně: ,,Ber a vnímej opravdově vše, co přichází!“ Bez dramat, bez příkras, bez představ, jak by to mělo být. 

Chová se k tobě partner opakovaně manipulativně, žárlivě a už na tebe vztáhnul ruku? To je realita. Prosím, nedoufej, že se to zlepší. Nemiluj představu o tom, jaký byl měl být. Že se změní. Kolikrát nás partner musí podvést, abychom si přiznali, že si nás zřejmě neváží? Jedním z důvodů, proč se věnuji koučování je přesně TOHLE. Pro kvalitu, kterou si pro sebe bohužel přeje velmi málo lidí. Nepíšu příklady výše proto, abychom se všichni začali hned s partnery rozcházet. Píšu je proto, abychom přestali přehlížet nefunkční!

Petr si v průběhu spolupráce začal všímat spoustu toho, co měl tendenci neřešit. Uvědomil si, že je pro kolegy snazší přijít za ním a neustále něco chtít, než aby se samostatně rozhodli nebo zjistili informaci po vlastní ose. Všiml si, že šéf přesčasy bere jako automatické. A mnoho dalšího. Všechny tyhle příklady mají společný jmenovatel. Strach. Co si budou myslet, když odmítnu. Co mi řekne šéf, když si s ním otevřeně promluvím o pravidlech přesčasů. Pamatuje si totiž dodnes, že když se zkusil ozvat jako malý i větší kluk, tak mu jedna přiletěla. 

Jsme zodpovědní za vlastní emoce, prožívání a úroveň vědomí. 

Bože, za tohle všechno? Ano, přesně tak ☺ Hořkou realitou je, že každému byly na začátku života rozdané karty odlišně. Někdo vyrůstal v úplné harmonické rodině (menšina), další jen s mamkou, která dělala své maximum a někdo další nepoznal rodiče vůbec. Když odložím emoce a citlivost – to, jak s rozdanými kartami hrajeme – je opět jen a jen na nás. Můžeme chodit po světě a stěžovat si na vlastní matku. Nebo, a tuto možnost vřele doporučuju, s tím hrajeme pro sebe užitečně. Jdeme na terapii, chceme porozumět z čeho co plyne, ale zejména krůček po krůčku dospíváme a neházíme vinu na všechny okolo. 

Jsem si vědoma hořkého nádechu řádek, které jste přečetli. Zkouším, jestli to s některým čtenářem maličko zatřese ☺ Protože to za to stojí! Vy za to stojíte! Ač tomu nemusíte teď ještě věřit. 

A co teda s tím? 

  1. Pečujte o vztahy tím, že jim začnete dávat o trošku méně. A tu trošku začněte dávat sobě. 
  2. Co všechno vyčítáte svým rodičům? Vypište to a objednejte se na pár setkání s terapeutem nebo koučem na doporučení. 
  3. Vnímejte jeden svůj celý týden a úroveň energie jednotlivých dní. Kde vám utíká? Kdybyste se dívali optikou ,,hlídám to pro svou nejlepší kámošku“.
  4. Začněte pozorovat, kdo po vás co chce opakovaně, tím si ulehčuje a využívá právě vás. Určitě někoho takového najdete. 
  5. Přichází k vám opakovaně silné negativní emoce? Dobře! Protože právě každá taková vás upozorňuje na vaši nevyslyšenou potřebu nebo možná taky strach. 

Petr po půl roční spolupráci žije kvalitnější život. Pro něj. Někteří kamarádi si začali půjčovat od jiných známých. Nákupy jim vozí Rohlík. Přesčasy zkrouhnul na polovinu. Jeden víkend v měsíci je jeho. Domluvil v rodině pravidelné hlídání a tráví s manželkou více kvalitního času. Byl na preventivní zdravotní prohlídce a zdraví pro něj začalo být žitou hodnotou. Začal méně mluvit, více činit. Mnohem více svůj život směřuje, než že by jím byl vláčen.

A to za to fakt stojí. Ty za to stojíš. 

Nezmeškejte zásadní webinář o opakovaných vzorcích ve vztazích
3. 11. ve 20:00

(Visited 527 times, 1 visits today)