Co jsem na začátku vztahu udělala špatně?
V minulých dnech jsem vedla rozhovor s kamarádkou. Je vyčerpaná a nespokojená. „Na všechno jsem sama!“ Náročná práce, domácnost, rodina. Po kratší debatě se dostáváme k tomu, že to není nic, co by se objevilo z čista jasna. Nastalý stav je jen vyústěním toho všeho zanedbaného dříve.
Když se s někým seznámíme a postupně s ním začneme tvořit vztah, máme jasné tendence se zalíbit, což může být v přímém rozporu s naší přirozeností, tedy tím, jak to máme za „normálních“ podmínek. Když se zamilujeme, jsme tak trochu ovládáni chemií. Pokud je tam silná sexuální kompatibilita, je o to horší zachytávat potenciální varovné signály. Vidíme svět jinak, než jak ho uvidíme, až fáze zamilovanosti skončí.
Je to krásné, osvěžující, povznášející, máme pocit, že můžeme všechno a že je svět přenádherný. Jak snadno se přehlídnou věci, které se později mohou ukázat jako podstatné! Důležitý je pro nás partner/ka. Někdy až natolik, že upozadíme to svoje, ať už to jsou známí, práce, koníčky. Veškerý volný čas chceme trávit s tím druhým.
Nejsme sami sebou
To znamená, že se stylizujeme do někoho jiného. Ono nám to chvíli vydrží, nicméně, až fáze zamilovanosti skončí, realita vyplave na povrch a najednou zjistíme, že máme vedle sebe někoho diametrálně odlišného.
Uvedu konkrétní příklad. Nesnáším fotbal. Kluk, s kterým randím fotbal miluje. Fajn, budu se tvářit, že já taky, chodím s ním na fotbalové zápasy, koukám se s ním v televizi na fotbal. Strašně mě to nebaví. Jenže tím, že mu o tom neřeknu, protože se bojím, že by to mohl vnímat blbě a něco společného přeci musíme mít, vytvářím falešnou představu o sobě a o tom, co mám nebo nemám ráda. Opomíjím věci, které mi vadí nebo se mnou nejsou v souladu.
Jasně, někdo by mohl říct, pitomý fotbal, tak co, žádné drama. Jenže nám to docela podstatným způsobem může zavřít dvířka v dalším sebepoznávání toho, co máme a nemáme společného, jak nám je spolu v různých aktivitách dobře a co může být jednou to naše, to, co můžeme tvořit a prožívat spolu.
Pojďte nebýt perfektní a dovolte si ukázat i svá slepá místa. Tím, že budete přirozenější hned na začátku máte větší možnost narazit na někoho, komu to, kým jste a jak se chováte vyhovuje a hledá právě vás.
Přehlížení varovných signálů
Dalším potenciálním rizikem je přehlížení varovných signálů. Často si to v začátcích vztahu omlouváme, někdy nám to může přijít i roztomilé. Neumí ani zapnout pračku… nevadí, asi nikdy nemusel, je to maličkost, klidně to udělám já. Klapka – 10 let nato, plus 2 děti – „sakra, proč tady musím všechno dělat já!!!“.
Drobnosti, někdy i dost podstatné záležitosti, které se dřív nebo později projeví v mnohem intenzivnější míře. To, jak se k tomu postavíme na začátku, ovlivní celkem zásadně, jak nám v našem vztahu bude i po pár letech společného soužití, po příchodu dětí, atd. Všímat si drobných věcí, které nám nesedí, oslovovat je, nastavovat si hranice a vykomunikovávat je s partnerem/kou.
Komunikace
A tím se dostáváme ke komunikaci, respektive řešení konfliktů. Je to další potenciální kámen úrazu. A dle výzkumů, právě to, jak dokážeme nebo nedokážeme konflikty ve vztahu řešit, má velký vliv na jejich kvalitu a hlavně na to, jestli vydrží nebo se rozpadnou.
Vyhýbat se není cestou. Naopak, formulovat, pokud cítím nesoulad nebo mi něco nesedí, aktivně oslovovat a snažit se o tom s partnerem/kou mluvit. A hned od začátku. Tím vytvořím transparentní prostředí pro vzájemné fungování. Když se mi něco nelíbí, partner ví, protože mu to řeknu, stejně tak naopak.
Je super vědět, co dělat na začátku, ale co když už ve vztahu nějaký ten rok jsem a některé věci jsem zanedbal/a a teď sklízím ovoce svého přístupu? Nikdy není pozdě začít.
Pokud byste nevěděli, jak na to, zkuste si přečíst naši knihu Opravdový život, kde je definováno 15 principů, které vám pomohou ve větší životní spokojenosti. Pomoci může také výzva Naučit se být zdravě sobecká/ý 😉 A pokud chcete více osobní péči, napište nám o konzultaci, rádi s vámi váš konkrétní příběh probereme!
Renča